Pastýřský list kardinála Josefa Berana

 

„Nemlč, arcibiskupe! Nesmíš mlčet!“ – ÚNOR 1948

datum vydání: 25. 2. 1948

autor: Josef Beran, arcibiskup pražský

uveřejněn: Lidová demokracie a Svobodné slovo (Praha, 25. února 1948)

 

 

Je pochopitelné, že v každé vzrušené době, jako je i naše, vzrůstá zasílání anonymních dopisů. Kdekdo radí, co mám dělat a co nemám dělat, co bych měl dělat a co bych neměl dělat. Anonym obyčejně píše hodně důvěrně. A tak jeden ve svém dopise důrazně žádá: „Nemlč, arcibiskupe! Nesmíš mlčet!“

Zamyslel jsem se. Nesmíš mlčet! A má to vůbec nějaký smysl nemlčet, mluvit? Laviny řítící se nezadržíš. Pravda, ale lavina je hmota, kdežto hnutí je závislé od lidí myslících a uvažujících. Budeš mluvit nadarmo – a pak Kristus řekl: „Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli, ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého“ (Jan 15,22).

Snad by bylo lepší mlčet a nechat je v nevědomosti. – Ale Pavel napsal: „Zapřísahám tě před Bohem a Kristem. Hlásej slovo, trvej na něm, ať je to vhod nebo nevhod, přesvědčuj, zapřísahej a kárej se vší trpělivostí a učitelskou moudrostí!“ (2 Tim 4,1-2).

Proto nemlčím. Ten dobrý český lid mne zná. Nezradil jsem svůj národ a nikdy nezradím, a dovedl jsem trpět. Proto mluvím.

  1. Zapřísahám vás všechny pro drahou, v koncentračních táborech a žalářích prolitou krev našich bratří a sester. Pro slzy a bolesti českých žen a matek. Vzpamatujte se! Vím, že nechcete rozdmychovat bratrovražedné boje, ale takto se jim nevyhnete. Zamyslete se nad svou odpovědností!
  2. Udržujte právní řád! Všichni schválili zásadní program socialisace. Všichni k němu pracovali a chtějí pracovat. Právní cestou se dosáhne trvalejších reforem, i těch nejradikálnějších. Čtěte dějiny! Přesvědčte se!
  3. Neničte odkaz presidenta osvoboditele a práci presidenta budovatele! Sami jste je tak nazvali. Dílo jejich uznává celý národ. Pracovali a trpěli pro vás a za vaše potomstvo. Důvěřovali jste jim vždycky. Nevděk bolí a nevděk bývá stíhán kletbou.

Přál bych si, aby každý viděl do mého srdce. Upřímně cítím se všemi, se vším lidem a celým národem. Budou také upřímně chápána má slova? Chci doufat.

 

(Lidová demokracie a Svobodné noviny 25. února 1948)