Životopis Josefa kardinála Berana

1888

1888 – 1899

Josef Beran se narodil 29. prosince 1888 v Plzni v katolické učitelské rodině. Jeho otec Josef Beran (+ 1932), byl ředitelem měšťanských škol v Plzni. Maminka se jmenovala Marie, roz. Lindauerová (1947). Pokřtěn byl katechetou P. Adolfem Skřivanem 9. ledna v arciděkanském plzeňském chrámu sv. Bartoloměje, dnes biskupské katedrále. Po vychození pětileté obecné školy v Plzni v letech 1894–1899 absolvoval osm tříd tamního klasického gymnázia, kde se setkal s profesorem češtiny dr. Janem Františkem Hruškou, chodským spisovatelem, který na něho silně zapůsobil.
1907

1907 – 1911

1907 – 1911
Po maturitě v roce 1907 zamýšlel jít nejprve na lékařskou fakultu, ale po rozhovoru s profesorem náboženství Aloisem Kudrnovským, který mu vzhledem k jeho vynikajícímu nadání přislíbil pomoc ohledně studia v Římě, se nakonec rozhodl pro kněžskou dráhu. Dne 31. října 1907 přijel do Říma a zahájil studium na Ateneu. Zde studoval na papežské univerzitě De Propaganda Fide  nejprve jeden rok křesťanskou filosofii a pak čtyři roky teologii. V roce 1909 složil bakalářskou zkoušku, dále v roce 1911 licenciát a o rok později v roce 1912 doktorát teologie. Mimo to byl v České koleji jmenován prefektem studentů, a proto mohl přijmout vyšší svěcení kněžské již ve čtvrtém roce studií, aby mohl sloužit mši svatou pro ostatní studenty. 10. června 1911 byl v bazilice sv. Jana v Lateráně vysvěcen na kněze.
1912

1912 – 1929

1912 – 1929
Po skončení studií v Římě v roce 1912 odjel domů do Plzně, kde 5. července sloužil svou první mši sv. na domácí půdě. Od 1. srpna. 1912 až do konce roku 1913 působil jako kaplan v Chýši u Žlutic na Karlovarsku. Poté byl ustanoven kaplanem v Proseku u Prahy. K 1. srpnu roku 1914 byl jmenován kaplanem v pražském předměstí Michli. V této farnosti také duchovně pečoval o Útulek sv. Josefa pro hluchoněmé v Krči. V roce 1917 pražská univerzita nostrifikovala Josefu Beranovi jeho římský doktorát a v září téhož roku byl jmenován profesorem a později také ředitelem a profesorem pedagogiky Učitelského ústavu u sv. Anny v Ječné ulici na Novém Městě pražském. U sv. Anny pracoval do roku 1929, kdy odešel do pražského semináře jako asistent pastorální teologie, kam už byl rok předtím povolán jako suplent.
1932

1932 – 1939

V roce 1932 se stal rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. Po 17. listopadu 1939 se postavil za solidaritu českých bohoslovců s ostatními fakultami a pokojné prostory semináře byly postiženy represáliemi. Často byl volán na gestapo k výslechu a bylo mu vyhrožováno zatčením.
1942

1942 – 1945

Nedlouho po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byl 6. června 1942 zatčen, internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci do 1. července 1942. Odtud byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně, kde zůstal do 2. září 1942, od 4. září 1942 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. V lednu 1943 dostal tyfus. V té době učinil slib: „Vrátím-li se do vlasti, vynasnažím se, abych nikomu nic neodepřel, zač budu prošen, pokud to bude v mých silách a nebude to odporovat vůli Boží.“ Dne 29. dubna 1945 byl koncentrační tábor Dachau osvobozen americkou armádou vedenou plukovníkem Felixem L. Sparksem.
1945

25. května 1945 se vrátil do Prahy a plně se zapojil do práce rektora Arcibiskupského semináře, t. č. v Dolních Břežanech. Založil Arcidiecézní pastorační ústředí, stává se úřadujícím místopředsedou Arcidiecézní katolické akce a po náhlém úmrtí Mons. O. Stanovského se stal zástupcem Pražského ordinariátu a Arcidiecézního svazu katolické Charity.
1946

1946

1946
17. dubna 1946 byl prezidentem republiky nově jmenován řádným profesorem teologické fakulty UK v Praze. 4. listopadu 1946 byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražským arcibiskupem. Svého úřadu se definitivně ujal 11. listopadu při slavnostní schůzi metropolitní kapituly, jíž předložil papežskou jmenovací bulu. Zároveň jmenoval ThDr. Bohumila Opatrného generálním vikářem. Také vydal svůj první pastýřský list.
1946

Dne 8. listopadu na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie přijal biskupské svěcení z rukou papežského internuncia Saveria Rittera. Spolusvětiteli byli královéhradecký biskup Mořic Pícha a pražský světicí biskup Antonín Eltschkner. Dne 29. prosince vydal arcibiskup Beran „milému duchovenstvu světskému a řeholnímu“ list, kterým vyhlašuje rok 1947 rokem svatovojtěšským (950 let od mučednické smrti).
1949

1949

Ve strahovském klášterním kostele pronesl veřejně dne 18. 6. 1949 jedno ze svých posledních kázání, ve kterém vyzývá věřící lid k větší jednotě s biskupem, k vytrvalosti a lásce ke Kristu v této těžké době. O den později, v neděli 19. 6. 1949, se o slavnosti Božího Těla měl konat průvod. Katedrálu obsadili členové Lidových milicí a příslušníci StB. Arcibiskup se stal vězněm ve vlastním domě a tím začala jeho internace.
1951

1951 – 1957

7. března 1951 byl odvezen do Roželova u Rožmitálu, bývalého sídla pražských arcibiskupů. Již 24. března 1951 byl převezen do Růžodolu u Liberce. 17. dubna 1953 byl převezen do Myštěvsi u Bydžova, kde mu byly k obsluze určeny dvě řádové sestry. 20. prosince 1957 byl odvezen do Paběnic blízko Čáslavi. V prosinci 1959 začal postonávat. V pankrácké nemocnici mu zjistili uskřípnutí kýly a operovali ho.
1963

1963 – 1964

5. října 1963 podepsal po dohodě se Svatým Stolcem slib socialistické republice a bylo mu oznámeno, že mu prezident udělil milost a arcibiskup byl spolu s biskupem Skoupým a se třemi sestrami převezen do Mukařova u Říčan. Příval návštěv byl ovšem trnem v oku politickým odpůrcům a tak byl dne 2. května 1964 arcibiskup přestěhován do Radvanova u Mladé Vožice, kde byl přístup k němu velmi ztížen.
1965

1965

1965
10. ledna 1965 je jmenoval papež Pavel VI. Josefa Berana kardinálem. Zpráva o jmenování byla zveřejněna 25. ledna 1965. 19. února 1965 mu vláda umožnila odlet do Říma, bez možnosti návratu do vlasti. 22. února 1965 byl v Římě přijat do sboru kardinálů a převzal odznaky kardinálské hodnosti. Byl mu zároveň přidělen titulární kostel sv. Kříže (Santa Croce in via Flaminia). Ihned po příjezdu do Říma se zapojuje do práce II. vatikánského koncilu, kde dne 20. 9. 1965 vystoupil se zásadním projevem k otázkám náboženské svobody a svobody svědomí a vyslovil se pozitivně k rehabilitaci Mistra Jana Husa.
1966

1966

1966
Od 11. dubna do 11. května 1966 cestoval po USA a Kanadě. Díky darům dobrodinců především ze Spojených států amerických mohl být v roce 1967 zakoupen poutní dům Velehrad v Římě.
1968

1968

V roce 1968 mu lékaři zjistili rakovinový nádor a pan kardinál se v srpnu podrobil operaci ve Stuttgartu. Po operaci lékař řekl panu sekretáři Mons. J. Škarvadovi, že pacientovi zbývá už jen málo měsíců života.
1969

1969

25. ledna 1969 přednesl pro český lid ve Vatikánském rozhlase projev k velikému a zároveň tragickému činu Jana Palacha, který se upálil na protest proti okupaci Československa vojsky tzv. Varšavské smlouvy. Dne 14. února sloužil mši sv. společně s papežem Pavlem VI. v kostele sv. Klimenta v Římě při výročí 1100 let od smrti sv. Cyrila. Na svátek sv. Jana Nepomuckého 16. 5. 1969 se zúčastnil oslavy tohoto patrona české bohoslovecké koleje Nepomucenum.
1969

17. 5. 1969

17. 5. 1969
Druhý den 17. 5. 1969 dopoledne umírá smířen s Bohem a lidmi. K umírajícímu přispěchal i sám Svatý Otec Pavel VI., bohužel už českého kardinála nespatřil živého, a tak alespoň bratrským políbením prokázal zemřelému lásku a úctu.